O Češtiništi

Psal se rok 2018 a myšlenka k napsání povídek dosáhla svého vrcholu. Tehdy jsem si vytvořil sešit speciálně pro poznámky a začal jsem zapisovat co možná nejvíce myšlenek. Mým hlavním cílem bylo vytvořit konzistentní svět, který bude fungovat a bude atraktivní a zajímavý pro čtenáře.

Nejoblíbenějším žánrem je pro mě fantasy, ale přesto jsem nechtěl jen čistě fantasy svět. Chtěl jsem něco jiného, více unikátního a tak jsem si řekl, proč bych nemohl zabrousit trochu do mně neznámých vod steampunku. Znám základní koncept žánru, ale ve skutečnosti jsem žádnou steampunk knihu nečetl a dost pravděpodobně jsem neviděl ani film nebo seriál. Už jen fakt, že jsem steampunkem nepolíbený mi dalo jistou naději, že bych mohl vytvořit něco trochu nového. Vymyslet dneska něco nového je zkrátka obtížné.

Bylo mi jasné, že nedokážu naprosto opustit svět magie, tak proč svět páry a magie nespojit? Proč by nemohl být trpaslík strojvůdce parní lokomotivy nebo elf profesorem na univerzitě magie? Samozřejmě, že mohl, ale vyvstala závažná otázka. Píše se 19. století, svět je plný magie a proběhla průmyslová revoluce ve prospěch parního stroje. Čeho je magie schopná, aby páru neměla tendenci kompletně vytlačit? Bylo jí potřeba omezit a tady jsem se výrazně inspiroval například českou stolní hrou Dračí doupě nebo dokonce sérií Dračích jezdců. Teď zpětně mi přijde úsměvné a zajímavé, že obě inspirace začínají slovem drak.

Magie a pára zní zajímavě, ale kde se příběhy budou odehrávat? Velkým snem asi většiny autorů je, vytvořit svůj vlastní svět od A po Z. U mě tenhle sen selhává na absolutně nulové znalosti geografie a ač bych se jí mohl doučit, přišlo mi to poněkud zbytečné. V té době jsem měl rozečteného Julesa Vernea a jeho práce se zeměpisnými a geografickými daty je neskutečná, ale mě nebaví. Dost u takových pasáží přeskakuji a tudíž byla volba jasná. Známé prostředí reálného místa bude naprosto ideální, tedy Praha. Ne, že bych se chtěl limitovat pouze na Prahu, ale zvolil jsem ji hlavním středobodem a čas od času navštívím i vzdálenější místa jak v České republice, tak na Zemi.

Vítejte do Prahy 19. století! Praha je neuvěřitelná i v dnešní moderní době. Historické budovy a poměrně velká část ulic a zákoutí je stále stejných jako byly před 200 lety. Proto byl původní plán zanechat město do jisté míry stejné, jako vypadá dnes. Napsal jsem si pár zkušebních povídek, ale nebylo to ono. Město působilo ohromně a ve své hlavě jsem viděl se současnou vizí problém. Musel jsem Prahu zmenšit a to ideálně do podoby, v které se nacházela někdy v polovině 19. století. Začalo studium.

Staré pražské hradby okolo Starého města, barokní hradby okolo celé tehdejší Prahy, historické budovy, staré hospody... Bylo toho neuvěřitelné množství a čím více jsem pronikal do staré Prahy, tím více mě okouzlila. Přesně takovou jsem jí chtěl mít, ale zároveň jsem si neodpustil udělat sem tam výjimku a zanechal budovu, ulici nebo jinou zajímavost, která tehdy ještě nestála nebo byla teprve rozestavěna. Povídky nemají znázornit historickou přesnost.

Jedna z dalších inspirací pro povídky je série knih Zaklínač. Díky nim jsem věděl, že chci použít naše legendy, pohádky a hlavně bytosti. Proč neoživit našeho permoníka, vodníka nebo hejkala? Co dát nový příběh legendě o Faustově domě nebo odvyprávět jiný pohled na vznik pražského golema?

Celý svět začínal dostávat viditelné tvary, ale pořád byla spousta otázek. Založení světa na něčem existujícím přináší také problémy. Je potřeba upravit reálie, aby správně zapadly. Kupříkladu víra a náboženství? Jak to vypadá se vztahy mezi rasami? Co proběhlé historické události, které alespoň minimálně ovlivnili Česko? Na některé otázky stále nemám odpověď.

Celý proces tvoření světa jsem rozložil do skoro 5 let. Střídavě jsem se ke světu vracel, dopisoval poznámky, sbíral reference a kreslil mapu. Ne vždy byla nálada a stalo se, že i několik měsíců jsem nevěnoval světu ani minutu. Alespoň ne co se týkalo poznámek, ale v hlavě mi myšlenky stále běhaly.

Někdy jsem svoje ambice s povídkami mezi kamarády nadhodil a odezva byla vcelku pozitivní. To byla i další hnací síla, která dál utvářela svět. Uvědomil jsem si, že musím vytvořit i postavy, které jsem do té chvíle dost opomíjel. Rozhodnutí přišlo samo. Pro více realistické zobrazení postav bude nejvhodnější použit existující lidi a úplně nejlépe lidi, které znám jako předlohu. Další dílek do skládačky zapadl.

Název přišel až někdy v roce 2022 a to celkem omylem při rozmluvě na téma během proudu, které si už vůbec nevybavuji. První, kdo s názvem přišel, byl divák Sapphiros. Jsem si naprosto jistý, že téma nemělo nic společného s povídkami, ale od té doby mi výraz "češtiniště" ležel v hlavě. Je dost krkolomné, pravděpodobně nepřeložitelné, ale má svojí auru unikátnosti. Čím víc jsem si ho opakoval, tím více se mi líbil. Původně jsem ho nechtěl k povídkám ani světu použít, ale co nejlépe vystihuje původ a témata povídek? Česko a Praha. Tím vzniklo oficiálně pojmenování Češtiniště.

A nyní jsme v přítomnosti. Svět není zdaleka dokončený, ale pět let poznámek a přemýšlení je docela dlouhá doba. Je potřeba konat a vrhnout se po hlavě do psaní, aby svět ožil a stal se snad i zábavou pro ostatní čtenáře.

Vítejte do Češtiniště, světa kouzel, páry a strašidel, s kterými jste rozhodně nevyrůstali, ale které budete důvěrně znát. Vítejte do Prahy a Království českého jak ho neznáte!

Lukáš "Polarkac" Pohlreich
- autor